Láska, to pouhé slovo, jak něžně zní,
zkrývá však nepoznané,
to co vždy u srdce zabolí.
Mluvím o věci nezpoutané,
jak křídla motýlí,
jednou vzlétne,
už nezkrotíš ji,
a rázem vše podstatné smetne,
žiješ jen jí a tobě se to líbí.
Pak ale přijde sráz,
padáš padáš dolů
vše vidíš jinak na ráz,
svět se ti před očima mění,
je tu sposta jiných osudů.
Ne
svět je stejný, stále se stejně točí
stále stejná tajemství ukrývá
mění se jen pohled tvých očí,
láska končí , amor umírá.